Výroba keramiky pro vaření v ohni

Keramické nádoby jsou k vaření na ohni používané od pradávna a jejich výroba podléhá stejným kritériím, jako výroba jakékoliv neglazované keramiky. V čem je tedy ono tajemství, že nádoba nepraskne a dokonce i vaří? Ono kouzlo spočívá v ostřivu. Trvalo mi celých šest let přijít na to, jaké ostřivo a v jakém poměru k hlíně je třeba použít, aby měla nádoba při vaření svoji pružnost a dokázala odolat teplotním výkyvům, které se občas objeví. A že to je u každé hlíny trochu jiné a tudíž ne zcela jednoznačné k pochopení, nemusím asi dodávat. A tak se opět dostáváme na cestu pokusů a omylů, na pole experimentální archeologie a kulturní antropologie. Naštěstí v dnešní době globálního sdílení, je možnost dostat se k výsledkům archeologických průzkumů jen otázka několika kliknutí myší. Tato data nejsou navíc marketingově využitelná, takže se jim dá bez výhrady věřit. Mnoho informací lze získat i osobními setkáními s lidmi podobného zaměření a studiem literatury. Zdrojů je opravdu dost. I když ale máme všechny podstatné informace, nevyhneme se praktické zkušenosti a příležitostí, jak udělat chybu, je vždy více než dost. Zde platí, že každá chyba je nadmíru cenná, protože je součástí stále hlubšího pochopení materiálu, s kterým pracujeme. 

Historie keramiky sahá skutečně až do hlubokého pravěku. Jak to dělali lidé přírodních kultur? Na nalezených střepech lze analyzovat kompletní složení. Hlína je de facto stejná, kterou používáme dnes a vždy záleží jen na lokalitě nálezu. Co se týká ostřiva, tak se používaly křemičitý písek, rozdrcené kousky již vypálené keramiky, zřejmě z rozbitých nádob a přepálené mušle.

Intenzivním testováním ostřiva jsem došel k závěru, že poměr ostřiva k hlíně by měl být přibližně 1:3 u valné většiny hlín. Záleží, jak čistou hlínu máte a jak ji budete v ohni používat. Jednoduše řečeno, pokud chcete v hliněných hrncích vařit, je třeba dát ostřiva více, než když počítáte jen s ohřátím vychladlého nápoje.

Při výrobě nádob na vaření si můžete pomoci i drobnými vychytávkami. Když si představíte nádobu v ohni, tak největším nebezpečím pro teplotní výkyvy jsou plameny olizující okraje nádoby. Proto dělejte vršek vždy utopený do vnitřku největšího obvodu tak, aby byl před plameny chráněný. Horní okraj můžete navroubkovat, je to dobrá ochrana před prasknutím. Tloušťku střepu nádoby se snažte udělat co nejrovnoměrnější. Sušte vždy dnem vzhůru a pozvolna (týká se výroby).

Vaření je už samostatná kapitola, které se věnuji v jiném článku tohoto blogu. Určitě si jej přečtěte a snažte se dodržovat základní pravidla. Vaření na ohni pak bude pro vás radost a nádoby Vám dlouho vydrží. Jídlo z hliněných nádob má zcela jinou energii, než z kovových. Už jen kvůli tomu to doporučuji vyzkoušet.