Mátová louka - říjen 2024

Nádherné podzimní počasí otevřelo letošní ročník Jelení stezky, tábornického segmentu environmentálního programu pro děti - Cesta Velké Matky. Na Jelení stezce táboříme a kromě osvěžujícího pobytu v přírodě, si testujeme výbavu a technologie původních přírodních kultur, které si sami vyrábíme, případně používáme. A tak jsme si za chladného počasí vyzkoušeli, jak hřeje vlněné sukno, jak se vaří v hliněném hrnci, kdy padá rosa a je třeba si poklidit do wigwamu, jak příjemně oheň hřeje a dobře se u něj sedí s hvězdnou dekou nad hlavou a hliněným hrnkem plným teplého čaje.

Ale popořádku. V odpoledních pátečních hodinách se na louku začali sjíždět první táborníci. Tam pro ně již byly připravené stany. Kluci i holky měli svůj vlastní. Tyto stany dětem sloužily na spaní a jako soukromý prostor, kde mohly odpočívat. Velký otevřený stan ve stylu kmene Ojibwe byl na kraji tábořiště a sloužil naopak jako prostor společenský, kde se sedělo u ohně, vařilo, hodovalo a klábosilo. Tam jsme se také všichni v pátek sešli, abychom se vzájemně seznámili. Petrovická skupina byla zastoupena pouze dvojicí zkušených táborníků, vysokochlumecká zas byla jen dívčí, ale početnější. A tak byl večer plný zábavných historek, tu vtipných, tu strašidelných a utekl tak rychle, až byl čas jít na kutě. 

Sobotní ráno otevřela velkolepá snídaně, spoustu dobrot poslaly babičky a maminky, něco přivezla Dituna Potápka, takže jsme měli co dělat, abychom ochutnali od všeho. Jelen vařil Kahwa tea, zelený čaj se skořicí a kardamonem, o němž děvčata prohlásila, že je to nejlepší čaj, co kdy pila. Po snídani jsme se hotovili vyrazit na loveckou stezku a průzkum okolního terénu. Pro holky to bylo seznámení s lukostřelbou a kluci si užili vlastní střelecký minisouboj. Původní záměr vyškrábat se až na Zvěřinec, se nám sice nepodařilo uskutečnit, ale zastříleli jsme si do sytosti a pobavili se velmi dobře. Po návratu do tábora nás už čekal oběd, poctivý vývar z hliněného hrnce a nějaké těstoviny.

Po poledním klidu přišlo odpoledne plné her. Po drzém vyhlášení války ženou kmene Naskapi, jsme my, Creejští bojovníci vzali lakrosky a šli tuto nehoráznost ztrestat v poctivém sportovním zápolení. Hra nebyla dlouhá, ale i to nám stačilo k vítězství a zejména Frankův gól byl jeden z nejhezčích, co kdy kdo pamatuje při našich tábořeních. Hrálo se také na brumli. Následovala oblíbená Hra s obručí a pak již padla rosa, večer se nachýlil a pomalu nás vykázal k ohni. Opět se hodovalo a vyprávěly historky, probrali jsme úplně všechno. Pod nebem plným hvězd jsme usínali plni zážitků z krásného dne. 

Nedělní ráno bylo chladné. Jelen rozdělal oheň, vařil se čaj a jedli slané i sladké koláče, buchty, placky atd. Pak už přicházeli rodiče na návštěvu a malí táborníci postupně odcházeli domů. Les je tu pro nás, příště se zase sejdeme u společného ohně. Pelyňkový dým se nese vzduchem jako poděkování za překrásné počasí a hřejivou atmosféru našeho prvního letošního společného táboření.